„Pro náhradní mateřství jsem se rozhodla po rozvodu jakožto matka samoživitelka dvou dětí. Coby zdravotní sestra jsem nechtěla brát další úvazek na úkor času s dětmi a dopřát někomu miminko mi přišlo obohacující,“ svěřila organizaci Live Action Američanka s tím, že měla s párem dohodu o udržování kontaktu i po porodu. „V polovině těhotenství, ve dvacátém týdnu, miminku diagnostikovali syndrom hypoplastického levého srdce,“ vzpomínala na šok. „Doktoři navrhli sérii operací, z nichž první se dělá do týdne od porodu. Po té mají miminka podle nich 80 až 85% šanci na přežití. Rizika jsou, ale také vím, že ten chlapeček, kterého nosím a cítím, si tu šanci zaslouží,“ žila v naději McKenna.

„Rodiče chlapečka nejsou zámožní a diagnóza by pro ně znamenala četné výdaje navíc. Tudíž jsem věděla, že se nejspíš rozhodnou pro ukončení těhotenství,“ tušila nositelka, že pár bude vyžadovat potrat. To však ona odmítá. „Byla jsem v pasti. Neměla jsem na právníky. Musela bych všechno zpětně doplatit. Ale je to mé tělo a věděla jsem, že potratem nechci projít. Nemohla bych se sebou žít,“ vysvětlila s tím, že by to pro ni mohlo znamenalo osobní bankrot.

Spása přišla z rodiny, starší bratr s manželkou by si prý dítě osvojili. A tak Američanka zavolala do neziskové organizace Life Action, která jí pomáhá bojovat za život jejího synka. Zatímco pár ze slunného státu těhotnou za žaloval v přepočtu o 5,24 milionu korun, maminka v očekávání požaduje výhradní péči. Žádosti se ale prý vzdá, pokud se biologičtí rodiče rozhodnou miminku dát šanci a poskytnout mu operace. Překážkou jsou mimo jiné rozdílná práva v Kalifornii a na Aljašce. Na severu může náhradní matka v mateřství rozhodovat i sama, v Kalifornii ne.