Na chodníku před 10 Downing Street sedí skupina opilých týpků s lahváči v rukou. Když se k nim přiblíží kamera, můžeme rozeznat Iana Browna, zpěváka The Stone Roses, nebo Shauna Rydera z The Happy Mondays, který právě zvrací na silnici. Kamera pak zamíří do nitra rezidence britského premiéra, kde to vypadá jako po poctivé víkendové kalbě. Mineme komika Steva Coogena a zamíříme po schodech do obýváku, kde na gauči sedí i Andy Burnham, nový britský premiér, zatímco dramatik Alan Bennett do kamery vysvětluje, že večírek předchozí noci byl opravdu vydařený. Vtom do dveří vletí Noel a Liam Gallagherovi z Oasis s jasným vzkazem: „Párty pokračuje!“ V dalším záběru pak z okna domu letí televize.

Britové v tom samozřejmě nejsou sami, varování před úpadkem klubové a hospodské kultury přichází i z jiných zemí. A trend pozorujeme i u nás.

Video zveřejněné na účtu satirického webu The Crewkerne Gazette je samozřejmě vytvořené umělou inteligencí a slouží hlavně jako reklama na nadcházející britské turné The Stone Roses. „Pojďte oslavit manchesterské převzetí moci ve Westminsteru,“ ohlašuje popisek. Pěkně ale ukazuje, s jakou energií a „popkulturní výbavou“ vtrhl do pozice britského premiéra v polovině července Andy Burnham. Někdejší starosta metropolitního hrabství Velký Manchester a hrdý „Seveřan“ v rozhovorech často vzpomíná na večírky v kultovním (a dávno zbořeném) manchesterském klubu The Haçienda jako na formující životní zkušenost. (Burnham nicméně opakovaně tvrdí, že v Haçiendě drogy nikdy nebral.)

Nejde ale jen o image. Hned druhý den po vstupu do premiérského křesla Burnham oznámil, že vláda chystá opatření, které mají pomoci těžce zkoušené anglické klubové a hospodské kultuře. Tím prvním je snížení daňové sazby pro tato místa o 20 procent. Bude platné od příštího roku a podle odhadů se dotkne zhruba třiceti tisíc míst, které by mohly v průměru ušetřit 1100 liber ročně.

„Příliš dlouho vlády jen přihlížely tomu, jak z našich ulic mizí oblíbené podniky, které jsou pro místní komunity důležité,“ uvedl Burnham. „Dnes to měním. Tato vláda podpoří podniky, které si lidé přejí ve svých komunitách zachovat. Slíbil jsem, že ochráním hospody a místní obchodní třídy – tepny našich komunit – a přesně to také uděláme.“

Detaily daňových škrtů budou zveřejněny na podzim a jsou součástí širší agendy čerstvě rekonstruované vlády reprezentované heslem „Podpořit růst v každém koutě země“ (Drive growth in every postcode). Už teď je ale jasné, že se nebudou týkat Skotska, Walesu ani Severního Irska, které mají vlastní daňovou správu. Z novinek se nemohou radovat ani velké koncertní sály, které budou ze škrtů určitě vyjmuty, protože jejich ekonomická situace je obecně stabilnější.

Škrty budou stát britský rozpočet zhruba 100 milionů liber ročně, které by vláda měla naopak získat zavedením nových daní místům, které podle Burnhama „nepřinášejí komunitě nic pozitivního“, jako jsou třeba obchody s elektronickými cigaretami.

„Poselství Andyho Burnhama vzbudilo v mnoha lidech z oblasti pohostinství, nočního života a živé kultury něco, co už dlouho necítili: optimismus. Pokud je vláda konečně připravena uznat význam společenské a kulturní ekonomiky, může to být začátek skutečného dialogu, smysluplných investic a trvalých změn,“ napsala na své sociální sítě organizace Night Time Industries Association sdružující noční podniky a shrnula tak celkové pozitivní přijetí vládních návrhů.

Kritici mohou Burnhamovy návrhy označovat za levicový populismus. Opatření doplňuje snížení daně z nemovitosti pro hospody a podniky s živou hudbou o patnáct procent. To už dříve představila někdejší ministryně financí Rachel Reeves z vlády Keira Starmera.

Vládní pomoc anglickým klubům a hospodám přichází v nejvyšší čas. Jejich majitelé a provozovatelé už několik let bijí na poplach. Problémy sektoru nezačaly s covidem, ale pandemie je nepochybně akcelerovala. Podle nedávno zveřejněné zprávy Night Time Economy Market Monitor zavřel za posledních šest let jeden ze čtyř nočních podniků v zemi – do této statistiky se počítají jak hospody, tak kluby. Británie tak celkem přišla o přibližně osm stovek takových míst, přičemž největší útlum potkal Londýn, Birmingham a města ve Walesu.

„Jsme svědky toho, jak z našich měst mizí důležitá součást společenské infrastruktury. Noční kluby a další podniky s pozdním nočním provozem nejsou jen místa, kde se tančí – jsou to kulturní instituce, hnací síla ekonomiky i jeden ze základních pilířů komunitního života,“ okomentoval statistiky Michael Kill, generální ředitel Night Time Industries Association. Snížení daňové zátěže pro kluby a hospody byl jeden z návrhů NTIA jak vylepšit situaci a nový premiér je vyslyšel.

V jiné studii vycházející z dat společnosti Companies House, kterou letos v květnu zveřejnil TicketSource, se zjistilo, že skoro polovina všech podniků, které otevřely v roce 2025 už svoji činnost neprovozují. Podle statistik skončí 73 procent nově založených podniků dříve, než oslaví třetí narozeniny, a jen jeden z devíti zvládne přežít alespoň devět let.

Čísla dobře ilustrují, v jak bídném stavu se ocitlo tradiční britské odvětví pohostinství. O pomalé smrti britského clubbingu se nicméně píše už nejméně deset let. Na sektor dopadly škrty pravicových vlád, zvyšující se nájmy i náklady na energie. Neméně smrtící bylo ale období pandemických uzávěr, při nichž se mladí naučili bavit jinak než popíjením a chozením na večírky. Nezanedbatelným faktorem jsou i rostoucí ceny alkoholu.

Britové v tom samozřejmě nejsou sami, varování před úpadkem klubové a hospodské kultury přichází i z jiných zemí. A trend pozorujeme i u nás. Generace Z obecně tolik nevyhledává noční život, sociální sítě propagují spíše zdravý životní styl a clubbing se čím dál víc stává doménou starších lidí, kteří ale nechodí ven tak často, jako když byli mladší.

Ačkoliv se svým titulem z Cambridge technicky patří mezi úzkou britskou elitu, na sociálních sítích si Burnham rád buduje identitu obyčejného kluka ze Severu. Na Spotify zveřejňuje playlisty, které jsou plné anglického indie rocku od The Smiths přes New Order až k Wolf Alice. Když byl Burnham starostou Velkého Manchesteru ustanovil na svém úřadě Greater Manchester Music Commission, která se stará o podporu hudební komunity.

Důraz na kulturu je součástí jeho agendy tzv. machesterismu, která je páteří Burnhamových volebních úspěchů. Obsahuje kombinaci decentralizace, investic do veřejných služeb a podpory místní kultury jako motoru ekonomického rozvoje. Ta může vzdáleně připomínat mediální prezentaci jiného labouristického premiéra Tonyho Blaira, který si po zvolení v roce 1997 skutečně do Downing Street číslo 10 pozval bratry Gallagherovi z Oasis a propagoval vládní proexportní kampaň Cool Britannia. Na rozdíl od Blairova důrazu na image britské popkultury Burnham spojuje kulturní symboliku s konkrétní podporou hudební infrastruktury. A nepomáhá jen těm na vrcholu hudebního „potravního řetězce“.

Burnham v rozhovorech mluví o důležitosti podpory celého sektoru. „Vyrůstal jsem na nočních tazích po Manchesteru – od klubu Haçienda až po malé hudební kluby, kde začínají budoucí hvězdy,“ řekl nový britský premiér nedávno v rozhovoru pro deník Mirror. „Tato místa dala lidem, jako jsem já, pocit, že někam patří. A příliš dlouho jsem sledoval, jak jedno po druhém zanikají. Vlády tomu celé roky jen přihlížely, zatímco budovy se zabedňovaly a postupně přecházely do rukou developerů. S tím je teď konec.“

Odhodlání, s nímž se Burnham pustil do záchrany sektoru, si zaslouží ocenění a bylo by skvělé, kdyby si od něj vzaly příklad i vlády dalších evropských zemí. Ulehčit život podnikům je ale jedna věc, naplnit je novou generací klubberů druhá, patrně mnohem těžší. Proti je hned třeba demografická křivka většiny starého kontinentu, společnosti v Evropě stárnou, a to pro kulturu nikdy není dobrá zpráva.

Klubová kultura bude muset hlavně přesvědčit mladé lidi, že stojí za to se vrhnout do radovánek nočního života, na chvíli vypnout TikTok a chovat se nezodpovědně. Jinak zůstane divoký večírek s osobnostmi „madchesterské“ scény z AI videa zmíněného v úvodu tohoto textu už jen vzdálenou vzpomínkou.