Před třiceti lety, ke konci svátku Jom kipur, zažil Izrael jedno z prvních bezpečnostních selhání ve své nedávné historii, které lze připsat Benjaminu Netanjahuovi: takzvané nepokoje u Zdi nářků.

Netanjahu, který byl tou dobou v premiérské funkci zhruba tři měsíce, nařídil otevřít východ z tunelu v muslimské čtvrti Jeruzaléma (tunel zpřístupňuje další části Zdi nářků a je součástí širšího sporu židovské a muslimské populace o posvátná místa ve městě, pozn. red.). Jednal jednostranně, aniž informoval bezpečnostní činitele nebo svůj kabinet, který vyjádřil nesouhlas s tímto krokem na setkání jen několik dní předtím.

Otevření vstupu vedlo ke krvavým střetům, při kterých zemřelo 11 vojáků, šest izraelských civilistů a více než stovka Palestinců. Zároveň vážně narušilo spolupráci mezi Izraelem a bezpečnostními složkami Palestinské samosprávy a bezprostředně ohrozilo pokračování dohod z Osla, tři roky od jejich podepsání.

V průběhu let měli analytici tendenci nahlížet na Netanjahuovo rozhodnutí jako na důkaz jeho bezohledného, nedbalého a neobratného jednání v oblasti bezpečnosti.

Historik Adam Raz však ve své knize Třicetiletá válka: Benjamin Netanjahu vs. Izrael analyzuje tuto událost na základě vzpomínek, svědeckých výpovědí a písemných důkazů z té doby a předkládá přesvědčivý argument, že vše bylo plánováno – že její nevyhnutelné následky z diplomaticko-bezpečnostního pohledu byly přesně tím, co Netanjahu chtěl.