„Na Radhošť z Pusteven už pěšky nevyjdu, jako když mi bylo 102 let, ale těším se na vycházky v přírodě v Horní Bečvě. Se sousedkou Ivankou Kašíkovou (77), která je takový anděl strážný, jsme měly už vyrazit. Ale to horko to zhatilo. Posunuly jsme to na srpen,“ vysvětluje oslavenkyně. „Horko mi dobře nedělá. Začne mi být divně a najednou sebou bouchnu, a tak chodím s hůlkou. Procházky jsem teď omezila,“ pokračuje. Přesto je vitálnější, než o generaci mladší lidé. „Cítím se dobře. Nebyla jsem ani nemocná. Zajdu si nakoupit, uvařím si,“ usmívá se.

Narodila se v chudé rodině v Dolní Bečvě na Vsetínsku. „Byli jsme tři sourozenci. Maminka mi umřela, když mi bylo 17 roků. To už jsem byla ve Zlíně u Baťů,“ vzpomíná. Šila podšívky ke svrškům obuvi, pak pracovala v punčochárně. Tam se seznámila s elektrikářem Františkem. V roce 1942 se vzali a na svět přivedli dva syny. O jednoho už přišla a druhý, Pavel, letos oslaví osmdesátku. Ač to nikdy neměli snadné, nestěžuje si. S láskou na vše vzpomíná. „V mládí jsme jedli velice střídmě, ale hlad jsme doma nikdy neměli. A teď si dám ráda řízek, bůček a zabijačkové dobroty. Ráno si dám hlt slivovičky a těsně před spaním taky. Třeba mě ten valašský lék drží,“ zamyslí se a v očích se jí mihotají jiskřičky.