Viktória Bellová je novinářka, v současnosti na volné noze, a studentka žijící v zahraničí, která pro feministický portál Kurník před pár měsíci napsala zajímavý osobní text.

V něm popsala své vnitřní prožívání při poznávání vlastní sexuality, které bylo ovlivněno dospíváním v křesťanském spolku a výchovou k předmanželské čistotě.

V rozhovoru z podcastové série slovenského Denníku N O čom ženy (ne)hovoria vypráví, že výchova k čistotě může vést nejen k odříkání sexuální touhy, ale také k nezdravému vztahu k vlastnímu tělu. „Uvědomila jsem si to až roky potom, že jsem byla od svého těla do určité míry odpojená, že jsem ho vnímala jako něco, co musím kontrolovat, co musím mít vždy na očích, protože člověk nikdy neví, jak tělo zareaguje,“ popisuje své tehdejší pocity mladá žena.

Z rozhovoru s Viktórií Bellovou se dozvíte:

• Jak postupně zjišťovala, že cítit touhu není nic špatného;
• jak se dokázala odpoutat od přesvědčení, že předmanželský sex je hřích;
• jaká byla její bývalá práce redaktorky a moderátorky ve slovenské RTVS, odkud se po změně zákona o veřejnoprávní televizi a přejmenování na STVR rozhodla odejít.

Napsala jste o sobě intimní text, ne každý by si troufl otevřeně psát či mluvit o podobném tématu. Co vás k tomu vedlo?

Má to dvě roviny. První je, že to pro mě bylo terapeutické. I když jsem prošla psychoterapií a aktuálně mám pauzu, je to něco, co mi v životě velmi pomáhá, a mám pocit, že i díky tomu jsem si v sobě toto téma zpracovala.

A druhá rovina byla, že vnímám, jak je toto téma na Slovensku tabu, a nemyslím si, že je to správné, protože všichni prožíváme sexualitu, všichni jí nějakým způsobem